Erika
pondělí, 5. listopad 2012 11.38

První šoky ve Francii

Plan de Toulouse Plan de Toulouse sipecka

Orientace


Nikdy jsem si neuvědomila tak citelně, jak je pro člověka důležité orientovat se v prostoru, a jaký to na něj má vliv, když potřebuje a nemůže. V prvních dnech pobytu v Toulouse jsem si tento pocit vychutnala plnými doušky. Sama bych tomu nevěřila, jak nemožnost svobodně se pohybovat, jelikož vlastě nevíte, kde jste, kde co je, jak je to daleko a kolik přesun zabere času, může člověka paralyzovat. Když jsme během prvních dní jeli z letiště, nakupovat nebo do církve, tak to bylo autem, jak je pro správné Francouze typické. Občas o sobě říkám, že mám orientační nesmysl – neznamená to však, že nemám žádný! Na ženu bych i řekla spíš nadprůměrný (i když mapu si občas ještě otáčet musím ;)). Při vší dobré vůli, kdy jsem se snažila zapisovat do svého mozkového computeru, mi nešlo se zorientovat. Pokud se jede jednou cestou tam a jinou zpět, tak vám sebelepší fotografická paměť opravdu nemůže. A to vše za mocného přispění všudypřítomných jednosměrek! A rychlý obchvat, který tu využívají nejčastěji, vám ke zdaru nepomůže už vůbec, jelikož je to kruh. To nemluvím o tom, že zeptat se místních, jsme-li na jihu či východě města a je-li moje čtvrt na sever či na západ od nás, je při nejlepším jen dobrý úvod do konverzace či rovnou ztráta času! I všemocný internet v tomto boji selhal: google.maps a jemu podobní byly pro představivost též na nic. Když si totiž přiblížíte nějaké místo, abyste viděli názvy ulic a ověřili si, kde jste, tak ztratíte perspektivu zbytku, protože se vám to nevleze na monitor … neleží-li hledané místo zrovna za rohem.

Začala jsem s málem: narodila a do patnácti let jsem se sebevědomě pohybovala v mega městě o skoro 39 km2! A pak jsem začala objevovat „velkoměsta“ – města pro mě vždy o něco větší, než jsem byla do té doby zvyklá ;). Postupně jsem se s mapou v ruce a podlepenými ohyby přestala cítit jako Alenka v říši divů v Olomouci (2,5x větší), v Brně (asi 6x větší), v Praze (nejhorší bylo metro se 3 linkami!!), v Lyonu nebo Paříži (tam bylo linek metra 16 :-O!!!). A tady, ve městě s rozlohou skoro o polovinu menším než má mé univerzitní město (Brno: 230 km2 a 380 tis. obyv. x Toulouse: 118 km2 a 440 tis. obyv.), jsem se cítila naprosto ztracená … než jsem dorazila (za dvojnásobného ohrožení na životě ;)), do centra města pro mapu! Každý z těch čtyřech dní, než se to stalo, mi připadal jako týden! To byla úleva a skoro bych řekla – záchrana. Díky ní jsem měla šanci zjistit, kdeže to vlastě jsem, kde se nachází pro mě strategická místa a tím pádem jsem měla větší šanci se dostat, kam jsem potřebovala i k tomu zvolit přiměřený dopravní prostředek … můj nejoblíbenější a poslední leta nejvyužívanější – chůze – se tady nezdál být úplně ideální. To jsem si mimochodem vyzkoušela hned druhý den po příjezdu, kdy jsem už musela jít na vzduch, neb mi z druhého dne pobytu v domě za pouhého konzumu (oběd i večeře má 3 chody a trvá vždy několik hodin!) a zabydlování lehce hrabalo. Cesta pěšky do nejbližšího obchodu, kde jsem si potřebovala opatřit ručník, měla trvat dle odhadu domácích 20 minut. Jaká iluze, aby nechodec dobře odhadnul cestu pěšky! V reálu to bylo o 15 víc! A to jsem se ani jednou neztratila!!! Suma sumárum asi hodinu a čtvrt cesty ve vlezlé zimě, v pláštěnce a občas i za vydatného deště kvůli asi 10 min. v obchodě. ;). Ale ručník a konečně dobrý pocit z fyzické únavy za to stál!

Takže není nad mapu! Poučení pro mě zní: orientace je to pro adaptaci v cizím prostředí bez ochotného průvodce nezbytná, pokud tedy potřebujete k životu víc než kilometr čtvereční kolem vašeho domu! O to víc, jste-li ve městě, kde si nevystačíte si s vlastníma nohama, nemáte-li k dispozici auto, průkazky na MHD a nevíte, co kde je, když neodhadujete vzdálenosti… Jakým balzámem na ztracenost je mapa! A tak se mi vybavuje, že se ve spleti života taky často ztrácíme. Hromada ulic, jednosměrek, křižovatek, jiných lidí, vztahů, odboček … zmatek. Nevidíme celou perspektivu, neodhadujeme důsledky svých rozhodnutí, tápeme a netušíme, kam jít, když … nemáme BOŽÍ MAPU – Jeho Slovo. Jen Bůh rozumí tomu všemu mraveništi života a chce nám dát návod, jak se neztratit. Jak úžasné je mít Jeho mapu spolu s připraveným ochotným průvodcem – Jeho Duchem! A také alespoň nějaký ten dopravní prostředek… ;) Ale o tom zas jindy!

Dobrý orientační smysl v životě vám přeje a modlitbu připojuje

E.

PS: Už mám zase podlepené ohyby mapy. ;)

Naposledy změněno pátek, 11. říjen 2013 14.51
Eri

Email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Jste zde: Domovská stránka Blogy Erika Blogy První šoky ve Francii