Erika
úterý, 4. prosinec 2012 14.11

Záchranné lano pro topícího se ve vodách vědy...

..."mezinárodní karta" a další francouzské speciality


Napsat vědecký článek není vůbec žádná sranda o to víc, když netušíte, jak se to vlastně dělá. Chodíte do knihoven, snažíte se v katalozích najít správná klíčová slova – navíc ve francouzštině, abyste se mohli dostat ke správným publikacím a měli z čeho psát. A tak po 2 týdnech chození do knihoven a bloudění v postupu práce jsem narazila u vstupu na pracovnici knihovny, která mě poslala někde do zákulisí, kam se normálně může jen se studentskou kartou místní univerzity, kterou samozřejmě nemám. Mezinárodně platná karta ISIC, která se u nás běžně používá a prezentuje jako celosvětově uznávaná, je vám fakt… na prd. Mimochodem to platí obecně – zatím jsem nenarazila na nikoho, kdo by na slovo ISIC reagoval, a tudíž žádné výhody či slevy z ní až na výjimky chápavých (či spíš nechápavých ;) prodavačů, kterým vysvětlíte, že je to studentská mezinárodně uznávaná – asi až na Francii :D – karta, a také ukážete, že známka platnosti se nachází na druhé straně a že fakt není neplatná) nemáte. Možná tak na slevu v mekáči či v muzeu, což jsem nezkoušela, ale jinak no way… Mimochodem ne ve všech organizacích studentské slevy mají. A kde ano, tam hraje roli věk: do 25, do 35 let … jak asi kdo odhadne dobu studia v tomto studentském megapolis. ;)

Zpět k výzkumu, jsme opět v knihovně… První setkání bez RDV (rendez-vous čili předem domluvené schůzky – odtud pochází naše rande ;))s jedním poradcem pro hledání správných zdrojů s uhrančivýma velkýma modrýma očima trvalo kupodivu asi půl hodiny, možná 45 min. i přes – řekla bych – jeho přebitý program, což zde není nic neobvyklého. A druhé, Francouzi velmi oblíbené, setkání s RDV na hodinu trvalo 75 minut. Během posledních 15 minut jsem se snažila tuším aspoň dvakrát poděkovat a vypoklonkovat, ale rady se valily dál. Francouzská vášeň pro mluvení (nebo o něco jiného (?) se opravdu nezapřela. A to jsem napoprvé o vlásek unikla dobré radě napsat CV, abych mohla vůbec spolupracovat s jednou profkou … Možná ne nadlouho… :-o Další setkání jsem to dostala naservírované znovu. Člověk, aby měl CV pro každého neznámého člověka na pracovní rovině. Připadá mi to skoro jako posedlost! Nemůžete navštívit profa bez předem domluveného RDV (občas se ani nedostanete k jeho kanceláři, jako je to v mém případě, protože je kdesi v podzemí a nemá zvonek), nemůžete s ním spolupracovat bez předem zaslaného CV… prostě pruda. Ale dobrá zpráva – unikla jsem CV. Setkání s doporučenou profkou proběhlo dobře, jelikož byla velice fajn. První ochotný a normální člověk v tomto světě akademické pompy!

A co bylo dál? Kontakt s ochotným poradcem, který vás dostane svou výtečností v umění naslouchat (máte pocit, že mluvíte se starým známým), se udržel. Naštěstí jeho nečekaný obrovský zájem o vás a ochota pomoct byly opravdu jen jeho charakteristikou a ne dobyvatelskou taktikou. To jsem si oddechla, když se dostalo na jeho přítelkyni… Při další příležitosti jsem měla na srdci ho pozvat na naše studentské večery Alfa campus s tématem Zamyšlení o křesťanství bez zábran (něco na způsob Alfa kurzů, diskuzních večerů u jídla, ale pro studenty). Realizovat tento vnitřní impuls bylo opravdu odvážné, protože jsme se spolu setkali jen třikrát a Francouzi jsou na jakýkoliv náznak náboženství ještě opatrnější než my. Bylo šokující, že pozvání s nadšením přijal a dvakrát potvrdil (což naši studenti i po opakovaných výzvách opravdu nedělají) účast nejen svou a ještě třech přátel. Kupodivu opravdu přišli, čemuž jsem asi 30 minut po začátku programu přestala věřit. Celkem hodinové zpoždění (abyste rozuměli, Francouzi a chápaví cizinci, kteří na ně neradi čekají, chodí tak 30 min. po oznámeném začátku akce a tudíž veškeré neprofesní aktivity začínají pozdě!!!) sice nabouralo již rozběhlý program, ale vše jsme zvládli… i když o další setkání o křesťanství neprojevil zájem. Přesto jsme spolu nadále v kontaktu.

Byl to opravdu člověk z nebe, který mě v mém výzkumu výrazně nasměroval, když jsem úpěla k Bohu o pomoc v tomto exotickém moři vědy. Pomalu jsem našla rytmus, začala dělat výpisky, nacházet zajímavé knihy, našla i profesora na spolupráci na článku (a bez CV! ;D), … Bůh je opravdu dobrý. Teď se řeší, co bude dál. Na osobní rovině jsem totiž zažila dva velmi těžké měsíce, které se promítly do mé výkonnosti v práci – hlavně v disertaci. Možná o tom napíšu další blog… Po modlitbách si myslím, že je tu i nadále moje místo, což sdílí má univerzita, vedoucí práce, nadřízení v ČR, známí tady, ale nikoliv šéf přijímací organizace. Budu vděčná, když za Boží vůli pro další měsíce vyšlete svou modlitbu.

Proto bojům a novým dobrodružstvím zdar, neboť vítězství ve všech patří Bohu!

Eri

Naposledy změněno pátek, 11. říjen 2013 14.51
Eri

Email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Jste zde: Domovská stránka Blogy Erika Blogy Záchranné lano pro topícího se ve vodách vědy...