Bible se liší s archeologickými vykopávkami a poznatky

Myslíte, že bude mít Bůh co soudit, když už teď si dělají lidé peklo na zemi?

Bible o Božím soudu hovoří jen v určitých náznacích. Jisté je, že soud bude a že není jedno, jak na této zemi žijeme a že už vůbec není jedno, zda nám bylo odpuštěno skrze oběť Ježíše Krista. Myslím, že lidé si sice na zemi peklo dělají, ale že stále mají naději, že se něco v dobré obrátí, že jim bude lépe atd. Při posledním soudu bude nejhorší to, že už žádná naděje nebude…

Jak moc souvisí podle vás církev a samotná víra?

Pochopitelně člověk může věřit i bez církve, na druhou stranu se stáváme (pokud jste věřící) součástí církve, protože církev je instituce ustanovená Kristem a protože křesťan potřebuje pro svoji víru oblasti, jakými jsou např. svátosti, kázání, společenství druhých věřících atd. Tyto oblasti mu neposkytne jiná instituce než církev. Moc dobře ale vím, že církev v minulosti i v současnosti dělala hrozné věci a osobně považuji za zázrak, že křesťanství přežilo církev. Na druhou stranu církev dělala a dělá i věci dobré. Ale o to nejde – alespoň ne na prvním místě. Nakonec do církve může každý – i člověk, který v Boha vůbec nevěří. Myslím, že těchto lidí je v církvi hodně. Hlavní problém je, když se církev stane cílem, místo toho aby byla jen prostředkem – prostředkem k hlubšímu poznání Ježíše. Toto se v historii stalo mnohokrát a církev na to nejen dojela, ale zároveň i ztratila kredit v očích nevěřícího světa.

Odsuzujete rasisty?

Ano, protože nikdo nemá právo odsoudit druhého člověka na základě barvy kůže, nebo na základě národnosti. Jinými slovy každý člověk je nositelem Božího obrazu a tato skutečnost mu dává důstojnost. Pokud už máme posuzovat druhého člověka, potom na základě jeho chování, případně schopnosti dát vedle sebe prostor k životu druhému. Ne proto, jak vypadá.

Co řekneš Bohu až se tě zeptá co si tady na světě udělal pro Něho?

Bůh se mě nebude ptát co jsem pro Něho udělal, ale zda to co jsem udělal, bylo motivováno láskou k Němu a k jeho stvoření. Bohu nejde až tak o litry potu, kterými se mu jednou vykážu, ale o vztah s ním, který musí automaticky vypůsobit i skutky. Jinými slovy – služba Bohu a lidem by měly vycházet z lásky, která není jakýmsi romantickým sentimentem, který se orientuje jen na to, co se mi líbí, a co dělám rád, ale z lásky, která se přetváří v čin.

Může člověk nějakým způsobem přijít o spasení?

Mám za to, že může. Pokud hovoříme o křesťanství jako o vztahu, potom ze vztahu se dá i vystoupit. Bůh je gentleman respektující moji volbu a to i volbu poté, co jsem v Něj uvěřil. Na druhou stranu si nemyslím, že o spasení přijdu, když zhřeším a že bych se tedy měl konstantně bát, zda jsem nepřišel o spasení. Myslím, že by se jednalo o vědomé rozhodnutí, které učiním poté, co jsem uvěřil, že už nechci s Ježíšem více nic mít.

Co se stane s člověkem, který příjme Ježíše, ale za nějaký čas žije starým způsobem života?

Nevím, protože soudit jednou bude Bůh. Nicméně pro mne vždy je otázkou, zda se tento člověk vůbec někdy setkal s Bohem, zda se nejednalo jen o citové vzplanutí. Na druhou stranu v životě křesťana může nastat období, kdy nežije Kriste a kdy žije jako dříve. Naše schopnost hřešit, naše touha po nezávislosti na Bohu nás neopustí v okamžiku obrácení. Kritické ale je, když nám tato realita (postupného odpadání od Krista) přestává vadit a kdy s tím odmítáme cokoli dělat.

Měl jsi někdy krizi ve víře, tak že se ti chtělo na to vykašlat?

Ano měl, nicméně si myslím, že krize patří k víře. Skrze krize si člověk znovu ohmatává čemu nebo v případě křesťanství komu věří. Důležité je, aby v těchto životních okolnostech měl člověk někoho, s kým může o svých zápasech čestně a otevřeně mluvit. Protože učím 10 let filozofii, znám dobře i názory proti křesťanské víře, hodně jsem nad nimi přemýšlel a přemýšlím, někdy mne dostali a i dostanou do kouta, na druhou stranu argumenty pro křesťanství i osobní zkušenosti, jsou pro mne silnější než proti.

Proč křesťanství zakazuje sex před manželstvím? (nedoporučuje)?

1. Sex ve smyslu tělesného spojení mezi mužem a ženou, stanovil do manželství Bůh ve svém slově, nejedná se tedy o výmysl církve.
2. V manželství na sebe muž či žena bere závazek, kterým druhému sděluje, že vztah s ním chce budovat v dobrém i ve zlém. Tento kontext je pro lidskou sexualitu lepší než pohled na sex jako na hru nebo jako na pouhé vyjádření vzájemné přitažlivosti.
3. Ovládání tužeb není ničím degradujícím. Otázka je spíše opačná – zda ten, kdo není schopen ovládat svůj chtíč, je schopen, se ovládat v manželství, kde jsou periody, kdy sex není možný.
4. Sexuálním spojením druhému dávám i kus své duše. Bible zná pro sexuální spojení muže a ženy výraz „stát se jedním tělem” nebo „poznat se”. Obojí evokuje hluboké spojení na všech rovinách osobnosti. Toto hluboké vzájemné oddání se, nelze rozdávat kde komu nebo jen proto, že jsem se zamiloval.
5. Překonávat sexuální pud není snadné, sexualita patří k nejsilnějším pudům v člověku. Nicméně argument „že je to silnější než já” není argumentem proč něco dělat nebo nedělat. Křesťanství není o následování svých instinktů, ale o dání instinktů do jistých hranic.
6. Vztahy založené především na sexu nemohou vydržet, protože když vyprchá tělesná přitažlivost, zmizí i láska.
7. Věrnost a sex v manželství je ochranou i před pohlavními chorobami. Tento argument ale většinou uznávají až ti, kdo nějakou pohlavní chorobou trpí. Argument, že kondom nás ochrání je absurdní v tom smyslu, že není příliš mnoho lidí, kteří by i s kondomem dobrovolně měli pohlavní styk s člověkem nakaženým např. nemocí AIDS.

Co si myslíš, o modlitbě ke svatým?

V Bibli k těmto modlitbám nevidím dostatečný důvod. Nevidím zde žádný příklad, kdy by se např. apoštolové nebo někdo jiný modlil ke svatým. Ani zde není přímá výzva. Spíše chápu svaté jako příklady hodné k následování.

Proč Bůh dopouští utrpení?

Nikde v Bibli Bůh neslíbil, že zabezpečí svět bez utrpení. Neslíbil ani to, že kdo v něj uvěří, tomu se utrpení vyhne. Utrpení je následek lidského hříchu, nebo jinak – lidské vzpoury proti Bohu. Zároveň je připomenutím, že jsme stvořeni pro lepší svět než je tento. Mnoho lidí má zkušenost, že to bylo právě utrpení, které je dovedlo do bodu, kdy si v životě začali klást otázky, které by si normálně nikdy nepoložili. Je realitou, že utrpení se nikdo z nás nevyhne. Otázkou je, zda máme v životě dostatečnou oporu, která nás skrze utrpení provede. Bůh neříká s mojí pomocí se vyhneš utrpení, ale s mojí pomocí projdeš i utrpením.

Jsme ve vesmíru sami?

Všechny argumenty které hovoří, že ve vesmíru sami nejsme, jsou jen možnými hypotézami, protože zatím nebylo prokázáno, že by spolu s námi ještě někdo obýval vesmír. Proto to zatím vypadá, že sami jsme. Nicméně vesmír naprosto překračuje naše možnosti poznání, tudíž kdo ví, co ještě poznáme.

Jak můžu být v nebi šťastný/á, když to vypadá, že tam nebude ani jeden člen mé rodiny?

Problém je, že nebe – tedy výraz pro věčný život v Boží přítomnosti – posuzujeme podle našich pozemských zkušeností. Nicméně Bible hovoří o tom, že se bude jednat o něco, co naše zkušenosti přesahuje. Tedy i pocit štěstí a plnosti, který v nebi budeme mít, bude vycházet z jiných zdrojů, než jsme zvyklí na zemi. Zřejmě náš zdroj radosti nebude na základě toho, s kým jsem se v nebi setkal a zdroj smutku na základě toho, s kým jsem se naopak nesetkal.

Jaký je návod na vytrvalou víru?

Bible není knih jednoduchých návodů, které fungují podobné jako třeba kuchařka. Proto obecný návod na vytrvalou víru neexistuje. Co platí pro jednoho, nemusí platit pro druhého. Na druhou stranu existují jisté principy, které nám ukazují, jak žít, aby naše víra rostla a aby vytrvala. Asi nenapíšu nic nového, když zopakuji, že pro vytrvalou víru potřebuji udržovat a rozvíjet vztah s Bohem, což se děje skrze společenství, modlitbu, Písmo, kroky víry, odpuštění atd.

Mají zvířata duši?

Duše je stvořena Bohem – není tedy „zplozena” rodiči. Duše nezaniká při smrti, ve chvíli svého oddělení od těla, a znovu se spojí s tělem ve chvíli konečného vzkříšení. Protože zvířata neočekávají vzkříšení z mrtvých, nemyslím si, že mají duši. Tím není řečeno, že zvířata nemají imanentní (nehmotnou) část svých bytostí. Mám ale za to, že se jedná o cosi jiného než je duše.

Co si představujete, že bude po smrti?

Na tuto otázku Bible odpovídá spíše v náznacích. Jisté je, že ti, kterým byly odpuštěny jejich hříchy budou navěky s Bohem a těm, kterým odpuštěno nebylo, budou navěky od Boha. Tedy na této zemi se rozhoduje o věčnosti. Budeme o sobě vědět, budeme mít nová těla, budeme žít ve světě, kde nebude hřích a z něj plynoucí problémy v podobě lidské zloby, ale třeba i nemocí a bolesti vůbec. Bible hovoří o tom, že to co bude v nebi přesahuje naše časné poznání.

Ježíš, byl moc dobrý člověk, ale opravdu byl Bohem?

Ježíš byl nejen dobrým člověkem, ale především Bohem, který sestoupil na tuto zem. Tato skutečnost je těžko přijatelná vlastně pro všechna světová náboženství, protože je nemyslitelné, že by Bůh sestoupil do tohoto slzavého údolí, kterému se říká náš svět. Když už sestoupil, potom v podobě nějaké své odnože, nižší bytosti, posla. Důvody proč byl Ježíš Bohem. Protože to sám o sobě tvrdil, protože nikdy nezhřešil, protože odpouštěl hříchy, protože se na něm naplnila všechna proroctví o něm vyřčená a protože vstal z mrtvých.

Je příběh o Jonášovi skutečný?

Nevím…ale existují dva přístupy. Jeden je doslovný a druhý je obrazný. Obrazný výklad se na příběh o Jonášovi dívá stejně jako se díváme na báseň. Tedy otázka v básni nestojí, zda se skutečně oblaka objímala se sluncem, ale co chtěl tímto obrazem autor sdělit. V poselství o Jonášovi je klíčové sdělení o lidské touze skrýt se před Bohem a dále myšlenka pokání těch, od kterých bychom pokání neočekávali. Myslím, že toto je důležitější než spekulace o poměru velikosti žaludku velryby a Jonášových rozměrů. Nicméně je-li Bůh stvořitelem přírodních zákonů a vlastně celé přírody, ani pohlcení na tři dny velrybou by pro něj neměl být problém.

Bývají nějaké modlitby, na které Bůh neodpovídá?

Bývají a Bůh se s tím nijak netají. Nicméně je třeba si uvědomit, že modlitba není jakási magická převodovka, kterou dáváme Boha do pohybu podle toho, jak si umaneme. Nakonec i sám Ježíš, poté co formuloval Bohu svoji prosbu se modlil, aby se děla vůle Boží. Tedy – modlit se máme ale s vědomím, že Bůh je svrchovaný a že často až mnohem později nám dochází, že pro nás bylo nakonec lepší, že se nestalo to, o co jsme prosili.

Kdyby byl Bůh dobrý a miloval lidi, nedopouštěl by války, nerodily by se postižené děti. Bůh svět možná stvořil, ale už ho nezajímáme…?

Je zajímavé, že myšlenku o tom, že Boha nezajímáme nevyřkli lidé, kteří milovali Boha a zároveň trpěli. Většinou tato myšlenka vychází od těch, kteří Boha neznají. Bůh se o svoje stvoření zajímá a pokazuje to i tím, že stále dává lidem možnost, aby v něj uvěřili a mohli žít navěky s ním. Mnohé krutosti, které se dějí jsou výsledkem lidské svobodné vůle, kdy to jsou lidé, kteří na sebe hází bláto, ne Bůh. Následky hříchu jedněch, žel, často nesou i ti, kdo si to nezaslouží – třeba jejich děti. Realita utrpení nás má vést k otázce, zda jsem připraven na odchod z této země a dále k otázce, zda smyslem života není něco víc, než jen mít se dobře. O dobré bydlo totiž mohu velmi rychle přijít…